Ve všem buďme spokojeni

Nedávno jsem si volala s mou kamarádkou a povídaly jsme si co nového a jak se máme. Během hovoru jsme zjistily, že teď prožíváme velmi podobné věci. Obě dvě končíme rodičovskou dovolenou a máme na srdci pomáhat dětem v konkrétních organizacích. Jenže obě čelíme nejistotě ve formě zabezpečení našich finančních potřeb. A to mě přivedlo k tomu se zamyslet nad tím, co o tom říká Bible. Tak jsem si ji jedno ráno otevřela (na mobilu – jako správná moderní žena) a vyskočil na mě verš ze Skutků 20:35. Překládám ho z Amplified Bible:

„Ve všem jsem vám svým příkladem ukázal, že máte tvrdě pracovat a tím pomáhat slabým, a pamatovat na slova Pána Ježíše, kdy On sám řekl: Požehnanější je dávat než přijímat (a to vám také přinese více radosti).“

Zaujala mě ta slova „svým příkladem“. Začala jsem přemýšlet nad tím, jak vlastně apoštol Pavel žil z pohledu materiálního zabezpečení, protože to je pro mě teď hodně aktuální téma. Chystám se pracovat pro křesťanskou neziskovou organizaci, kdy materiální – a vlastně veškeré – zajištění bude plně záviset na Bohu. A apoštol Pavel takto žil od chvíle, kdy se mu Bůh zjevil, tak si říkám, že k tomu asi bude mít co říct.

Uvědomuji si, že už teď mám jedno obrovské požehnání, které Pavel neměl. Mám manžela, kterému Bůh požehnal skvělým zaměstnáním, a tak je většina našich potřeb pokryta. A já jsem manželovi nesmírně vděčná, že mě v rozhodnutí začít pracovat pro tuto neziskovku podporuje. Přesto jako pětičlenná rodina máme výdaje, na kterých se do jisté míry musím podílet i já.

A tak jsem začala zkoumat, jak to vlastně měl ten Pavel.

Pavel se narodil jako římský občan – to samo o sobě mu zajistilo určitá privilegia a pohodlí. Učil ho vysoce respektovaný rabín, což znamená, že jeho rodina měla prostředky na „soukromého učitele“. Jako vystudovaný farizeus měl před sebou velmi slibnou a finančně zajištěnou budoucnost.

A pak se setkal s Ježíšem – a všechno tohle bohatství ztratilo význam. Věděl, co ho rozhodnutí následovat Ježíše bude stát. Ztráta pohodlí, jistoty i majetku. A přesto do toho šel.

Bláznovství? Nebo inspirace? A co bychom udělali my na jeho místě?

V Matoušovi 6:28-33 Ježíš mluví o divokých květinách a o tom, jak se o ně Bůh stará a ptá se: “Copak se Bůh nepostará i o vás?” Verš 33 zní takto: „Ale především hledejte jeho království a jeho spravedlnost, a toto všechno vám bude přidáno.“ Doporučuji, abyste si přečetli celý tento oddíl - velmi povzbuzující.

A přesně to vidíme opakovaně se projevovat v Pavlově životě. Pro Pavla bylo důležitější sdílet Boží lásku než hromadit majetek. Věřil, že Bůh zajistí vše potřebné, aby mohl naplnit Jeho povolání. Pavel neočekával luxus a ani po něm netoužil. Neměl potřebu lidem dokazovat Boží péči tím, že bude mít to nejlepší a nejdražší.

Stačilo mu, že měl naplněné potřeby – a co měl navíc, rozdával dál.

Ve Filipským 4:11–13 a 19 píše:

'Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. Umím se uskromnit a umím užívat hojnost. Do všeho jsem v každém ohledu zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.'

'Můj Bůh pak podle svého bohatství slavně naplní i každou vaši potřebu v Kristu Ježíši. '

Učí nás, že máme být spokojeni v každé situaci. Ať už máme nadbytek nebo nedostatek. Pavel věděl, co to znamená mít hlad a nemít vůbec nic. Několikrát byl ve vězení, ztroskotal na lodi, zažil chvíle, kdy to mohlo vypadat, že na něj Bůh zapomněl. A přesto vždy dostal to, co potřeboval k tomu, aby mohl pokračovat dál.

Když říká, že Bůh „zaopatří všechny naše potřeby podle svého bohatství“, mluví z vlastní zkušenosti. „Podle svého bohatství“ neznamená, že dostaneme to nejluxusnější. Znamená to, že Bůh naplní naše potřeby, ne naše rozmary.

Pavel byl štědrý – co měl, to dal; co věděl, to sdílel. A zároveň pracoval. Neseděl a nečekal, až mu někdo pošle peníze. Když bylo třeba, spravoval stany (Skutky 18:3) a Bůh mu v tom žehnal.

Pokud ho Bůh vedl, aby se naplno věnoval službě, věřil, že Bůh jeho potřeby naplní jinak – často skrze štědrost věřících, kterým pak s vděčností psal dopisy.

V 1. Timoteovi 6:6 - 8 píše (cituji z Amplified Bible): „Ale zbožnost je ve skutečnosti zdrojem velkého zisku, je-li doprovázena spokojeností [tou spokojeností, která pramení z vnitřní jistoty založené na dostatečnosti Boha]. Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli, takže [je jasné, že] si z něj nemůžeme nic odnést. Máme-li však jídlo a oděv, budeme s tím spokojeni.“

Pro Pavla Boží zaopatření znamenalo naplnění životních potřeb, ne život v luxusu.

Můj závěr?

Na prvním místě hledejme Boží království a vše ostatní nám bude přidáno. Buďme spokojeni s tím co máme, protože si můžeme být jisti tím, že Bůh se o nás postará. Spokojenost je projevem důvěry v Boží schopnost náš zaopatřit. Ale současně nepodléhejme lenivosti, ale pracujme a pamatujme, že Bůh nám slíbil zaopatřit naše potřeby - ne naše rozmary.